Lenivé dny

 V jedné reklamě v televizi jsem slyšela pojem "lenivé dny" a bylo to spojené s oblečením na doma. Ten termín se mi docela líbí, ale že bych si kvůli tomu musela kupovat něco speciálního, to ne. Když jsem doma, tak moc neřeším, co na sebe. Musím ale říct, že mě tady tyto dny moc baví. Jo, není nad to, když má člověk volno :-) Koukala jsem do administrace a z osmi článků (počítáno i tady s tímto) mají čtyři přiřazený štítek "kočky". překvapuje vás to? Mě ne :-D

Koblížek je pán

Dneska si dáme Koblížka. Samozřejmě tím myslím kocoura, zrzavého fešáka. Ať má také trochu vlastního prostoru. Však je ho také kus :-D

A jsou tady!

Tak si představte, že už mám u sebe i moje další dva kočičí kousky. Nakonec se stalo, že jsem si je přivezla. Kočičáci se tedy znovu seznamují, zatím to jde docela v klidu.... jen občas na sebe někdo zasyčí a Koblížek někdy zaleze do skříně...

Tady máme mourovatou dvojku. Ňuf je nenažranec, chodí ostatním ujídat z misek a ještě si na to lehne. Pak už jen natáhne tlapu a je to.

A tady ho máme, fešáka zrzavého. Je to můj strašpytel, ale vždycky ho z té skříně vylákám. Ze začátku nechtěl žrát, ale už je to dobré. Když otvírám konzervu, přiběhne stejně jako ostatní.


Zdá se, že opět frčí koulodráha, tentokrát jako pelíšek. Nevím, jestli je to pohodlné, ale Hermína má zkrátka svou hlavu.


Tady je, madam. A zase zkouší přivírání očí a natahování tlapky - to jsou její známé finty. No nedali byste jí pět korun??


Myslím, že koulodráha se líbí i Koblížkovi. A také se mu líbí, když ho vyčesávám. Nechápu, kde bere tolik chlupů, má srst jako medvěd. Vyčešu z něho daleko více chlupů, než z jiné kočky. Vyčesáváme teď každý den. Kocour je rád, že se mu někdo věnuje, dokonce se občas nechá vyčesat i na břichu a to už je co říct.


No a tak my si tady žijeme. Vyčesáváme a válíme se (a mě zase bolí v krku), vedeme nejrůznější debaty. Jo, kočky pořád o něčem diskutují. A také se těšíme, až skončí ty neúnosné vedra.



Výlet kolem brněnské přehrady

 Nedávno jsme si udělali výlet kolem brněnské přehrady. On to měl být původně výlet na hrad Veveří, jenže nakonec bylo všechno jinak :-D Hlavně jsem na začátku cesty zjistila, že mi jaksi nefunguje foťák... nebo spíš foťák jel, ale hlásil, že má vybité baterky, přestože jsem je předchozí den vyměňovala. Nedalo se nic dělat, tak přítel fotil aspoň mobilem.


Ten den nebylo úplně největší vedro a po cestě byl většinou stín. Po cestě se muselo všechno zkoumat, od kdejaké díry po ucpaný potůček. Zaujaly mě například tady ty kapradiny, nebo co to je.

To jsme si tak šli a najednou se před námi objevila cedule s upozorněním, že následující úsek trasy pro pěší je uzavřen z důvodu probíhající rekonstrukce jakési lávky. Vyvstala otázka, co teď, protože už jsme byli dost daleko, vracet jsme se nechtěli a parník jel až za dlouho. Chvilku jsme se tedy šťourali v potoku a pak jsme se stejně rozhodli, že to zkusíme. Tak jsme šli a stále jsme nikde neviděli známky nějakých probíhajících prací, dokud jsme nepřišli k počátku té lávky. Už jsme se obraceli, ale zrovna mi zazvonil telefon a než jsem vyřídila hovor, z protisměru vyšel pár v pokročilejším věku, od kterého jsme se dozvěděli, že se to projít dá. Místy to bylo trochu náročnější, ale dalo se to zvládnout. V jednom místě se nám naskytl tento pohled...

Ano, to už jsme viděli hrad Veveří, kam jsme nakonec úspěšně dorazili. K hradu jsme ale museli ještě kousek cesty a až jsme byli na místě, zjistili jsme, že na hradě neberou karty a platit se dá pouze v hotovosti. No nenaštvalo by vás to?

Tak jsme se tam chvilku poflakovali, posbírali jsme pár kamenů (na malování) a šli jsme dolů pod hrad, kde jsme si počkali na autobus. Aspoň že řidič autobusu byl příjemný. Neměl problém s tím, že jsme chtěli platit kartou a hned se nás také ptal, jestli máme i kartu na MHD, takže jsme platili jen za část cesty. No, sice jsme se nedostali úplně tam, kam jsme chtěli, ale aspoň máme nějaké fotky a trochu jsme potrénovali fyzičku. Vymysleli jsme, že příště bychom mohli jet lodí :-)

Tolik k našemu výletu. Příště to bude třeba zase o kočkách, tak snad se nikdo do té doby neupečeme :-)


Když je nakonec všechno jinak

Máte se? My se máme.
A já mám teď také volno mezi směnama, na to se vždycky těším. Je fajn, když v takovém vedru nemusí člověk trčet v práci. Už jsem se viděla někde na výletě, u vody nebo s domácím mojitem (či jiným studeným nápojem) na balkoně (u přítele, já balkon nemám). Ale nakonec je všechno jinak... Nějak mě rozbolelo v krku, takže tady tyto plány se zkrátka posunuly.

Rozhodla jsem se, že to radši nebudu pokoušet. Myslím, že to je z té všudypřítomné klimatizace a větřáků. Osobně těmto věcem nefandím, ale právě v té práci se jim nevyhnu. Když jste dvě hodiny na odbavení cestujících, kde je ta klima puštěná, tak s tím nic nenaděláte.

Jediný výlet, který teď uskutečníme, bude maximálně tak do Hornbachu pro kočičí stelivo. Trošku se tam rozhlídneme a pojedeme zpátky. Máme tedy takový domácí relax... vaření, jídlo, telka. Včera jsem se nějakou dobu bavila malováním kamenů. Usadila jsem se s tím na balkon, pro případ, že by akrylové barvy skončily jinde než na kamenech, což se někdy zkrátka stane. Výsledkem byly dva kameny natřené podkladovou bílou a dva hotové kousky - berušky.

Kameny vám ukážu příště, až jich bude více. Do té doby musím nasbírat nějaké další, ale to určitě nebude problém. Aspoň bude na procházkách o zábavu navíc. Jen by to ještě chtělo, aby přešly ty příšerné vedra. Jak mě bolí v krku, tak je to vedro pro mě horší než normálně. Nechápu, jak to ty moje kočky můžou vydržet, v takovém kožichu bych se určitě upekla.

A ještě se vám musím pochválit - už mám kalendář na příští rok. Před nějakou dobou jsme byli na výletě v Praze. Čirou náhodou jsme narazili na Galerii Pastelka, kde byl za výlohou tento kousek. Bohužel měli zrovna zavřeno, jinak bych si tento kousek určitě odnesla domů. Říkala jsem, že příště sem musíme přijet, když bude zrovna otevřeno a že si ho pak koupím. No a co se nestalo? Asi o dva týdny později mi tento kousek přistál na stole jako překvápko.


Tak se zatím mějte, čtenáři a kočkopřátelé a hlavně se v tom vedru neupečte :-)

V Kutné Hoře

 V lednu jsme navštívili město Kutná Hora. Pro mě to byla první návštěva tohoto místa. Dopravili jsme se sem vlakem a když jsme ráno vyjíždě...