To je zase maturita

Koukala jsem, že se nás tu na blogspotu sešlo více, což je fajn, protože člověk rád potká známé tváře, i když je to jen takto prostřednictvím našich psaných či fotografických výtvorů. Někteří jste určitě zvědaví, co ti moji dva případi zase vymňoukli, ale mně to nedá a musím se i podělit o dojmy ze zdejšího nového působiště.

Budujeme a uklízíme

Dneska mám volno, takže na programu je úklid, odpočinek a také zkoumání toho, jak to tady vlastně funguje. Už jsme s kočkama o tomto novém působišti dali vědět do světa, tak třeba někdo přispěje nějakou radou, nebo připomínkou.

Když jsem zmiňovala úklid, tak tomu se nevyhnula ani moje šatní skříň. S částí obsahu jsem se rozloučila, u pár kousků ještě přemýšlím, že bych je věnovala nějakému kočičímu útulku do aukce. (Na těch věcech je totiž kočičí motiv, tak si myslím, že bych o to mohl být zájem a utržila by se nějaká koruna pro chlupáče.) Při této příležitosti se mi podařilo zachytit úsměvnou momentku...


Na chvilku jsem se otočila od skříně a už mi tam přibyl jeden mourovatý kousek. Ten si ale nechám, protože vrní a hřeje, takže v zimě se bude jistě hodit. Míma musela zjistit, jestli skříň nebude lepší než krabice. Nakonec to ale přece jen vyhrála krabice. Každý teď má svou, tak aspoň kvůli tomu není bitka. Nedávno totiž došla bašta pro chlupáče, takže bylo zase veselo.

(Koukám, jak vypadá tento blog a zjišťuju, že se mi ten pořádek a bílé pozadí líbí. Není mi úplně jasná funkce štítků u článku... díky nim se článek bude dát zpětně dohledat?)

Mouři se hlásí

Po x letech působení na blog.cz jsem to psaní začala flákat, tak už jsem si říkala, že na to prdím. K tomu jsem ještě náhodou narazila na info, že tato doména bude končit. Ale stejně mi to nedalo a rozhodla jsem se, že to zkusím jinde. A proč? Protože kočky.

Konkrétně ti moji dva mourovatí mouři - pán a paní Kočkovi, jak jim říkám.

Vždycky se všude první cpe kocour, takže dneska to udělám naopak a nejdříve vám ukážu Mímu. Taková nenápadná mourovatá kočka, ale je to můj mazel a není takový strašpytel jako kocour...


A tady ho máme, pána. Ňuf musí být u všeho, vždycky se musí ozvat, pořád se mnou diskutuje, na mazlení se cpe jako první, ale když přijde třeba nová návštěva, tak se uteče a schová do skříně :-D

Kdyby se někomu zdálo, že je kocour velký, tak se vám to nezdá. Pán má skoro šest kilo a je dlouhý jako týden před výplatou. Ale také je to mazel :-)

Snad se i s kočkama brzo naučíme, jak se to tady ovládá, abychom vám mohli psát naše nejen kočičí příhody :-)

V Kutné Hoře

 V lednu jsme navštívili město Kutná Hora. Pro mě to byla první návštěva tohoto místa. Dopravili jsme se sem vlakem a když jsme ráno vyjíždě...